Pan Božský
Nepovažuji se za odborníka na vztahy, to rozhodně ne a přesto se s vámi podělím o krásnou a milou inspiraci. Pozoruji krásný pár. Oba už mají cosi za sebou a mnohé před sebou. Na otázku, jak se poznali, se oba naráz na sebe usmějí a jednohlasně vydechnou: "Na dobré se vyplatí počkat". Jen jsem se vduchu usmála a větu si uložila do paměti. To jsem ještě netušila, že vypluje na povrch velmi brzy a dokonce několikrát.
Čtyři ženy, jedna účastnice školení, druhá bývalá účastnice školení (dnes už naše kamarádka), jedna mladá slečna a jedna naše známá. Neznají se mezi sebou a přesto mají mnoho společného. Všechny čtyři jsou velmi hezké, moudré, laskavé a touží po krásném a naplněném vztahu. Spojuje je ještě něco dalšího a velmi podstatného, jsou totiž ochotné a moc hodné… k druhým. Přejí si nového parťáka po svém boku a zároveň hned dodají, že nemají už žádnou energii, o kterou by se s ním mohly dělit. Práce, děti, rodina, vzdálená rodina, přátelé, každý něco stále chce a ony stále dávají a dávají… druhým. Na otázky typu "Kdy naposledy jsi udělala něco pro sebe?" nebo "Čím sis udělala radost?" se dlouze zamyslí a marně nacházejí odpovědi. "Když ale oni to potřebují", přichází stejná reakce. "A ty ne?" "Ano, ale…" a přichází další výmluva... a duše pláče. Duše chce vzkvétat, rozvíjet se a přitom strádá. Tak jako rostlinka, které chybí sluníčko a vláha, začne chřadnout. A přitom stačí to sluníčko nasměrovat nejen k druhým lidem, ale i k sobě. V životě je třeba rovnováha, ve všem. Energii dávat, ale taky přijímat, vědomě přijímat. Pokud energii jen dáváte druhým, vnímáte případný vztah podvědomě za cíl, kam poputuje další energie. Tu však nemáte a tak se vlastně celá bytost brání pustit k sobě "pana Božského". Hlava by chtěla, srdíčko volá, ale podvědomí vás chrání před dalším únikem energie. A co vysíláte, to také přijímáte. A tak vaše podvědomí ve snaze ochránit vás statečně odhání pana Božského.
Co s tím? Vědomě nasměrovat pozornost i na sebe, vědomě si dělat malé radosti, věnovat se jen sama sobě. Bez výčitek, které vás budou pokoušet. Zvyky a programy jsou vytrvalé. Klíč k vaší duši máte pouze vy, nikdo jiný. Vy se můžete rozhodnout, že se začnete hýčkat a pečovat o sebe. Chvilkou pro sebe, dobrým mlsem, touláním se městě či přírodě, hezkou knihou nebo koncertem. Seznam nápadů nemá konce, stačí si jen vybrat podle sebe. Má to však podmínku, chce to ve svém hýčkání vytrvat. Zařadit to svoje láskyplné stárání se o sebe do kalendáře úplně stejně jako jiné aktivity. Ani se nenadějete a stane se z něj krásný zvyk. Zvyk, který do vašeho života přinese energii a radost. A ta z vás bude zářit.
Co vysíláte, to také přitahujete. Možná právě pana Božského, který vám energii nebude brát, ale bude jí s vámi sdílet a bude s vámi tvořit váš jedinečný společný příběh, na který se vyplatilo počkat.
Děkuji mému panu Božskému - Ďurovi, že mě už skoro čtvrtstoletí doprovází nejen naším životním příběhem, ale i při rozvoji vás, skvělých lidských bytostí.