Co nejcennějšího můžete druhému člověku dát?
Dostala jsem krásný dar od naprosto cizího člověka. Dar v podobě milého zážitku. Krátká zastávka u mé oblíbené knižní budky. Očima projíždím knižní tituly a hledám poklad, který by potěšil moji čtenářskou duši. To ještě netuším, že duši čeká jiné pohlazení. Vnímám přítomnost člověka, který mi nahlíží přes rameno. Otočím se, zeširoka usměju a nabízím starému pánovi, ať jde ke knihám blíž a vybere si. Úsměv mi oplácí a přidává příběh o lásce ke knihám, o svém životě i o své samotě. Nádherné, laskavé oči tohoto dědečka prostupují celou mojí bytostí. Pohled, který putuje až k mému srdci. Tiše naslouchám a nespouštím pohled z jeho očí. Loučí se se mnou slovy: "Ďekuji vám, že jste mě vyslechla, tak krásně jsem se necítil už velmi dlouho. Dala jste mi dar." Celou svojí duší cítím, že dar jsem dostala já. Dar v podobě naslouchání srdcem, kdy se zastavil čas a já vnímala jen bytost, která se mnou sdílela svůj silný lidský příběh.
Jak často "nasloucháme" druhým a myslíme na něco jiného? Plánujeme, hodnotíme, sníme a jen tak paralelně zachytáváme útržky myšlenek, které s námi druhý člověk sdílí?
"Co nejcennějšího můžeme druhému člověku dát?" Moje oblíbená otázka, kterou ráda "zaskakuji" při školení či koučinku. "ČAS" - zazní nejčastější odpověď.Není to jen čas. Je to POZORNOST, vědomá pozornost. I kratičká chvilka opravdu plné pozornosti druhému člověku má o mnoho větší sílu než dlouhý čas, kdy nejsme spolu, ale jsme vedle sebe.
Co nejcennějšího můžeme druhému člověku dát? Svoji plnou pozornost a zájem. Pojďme rozdávat ty nejcennější dárky, které nejde vyčíslit. Každý úsměv, milé slovo a zájem o blízké i vzdálené přinese do světa kousek radosti a štěstí.