"Jak mluvit, aby vám ostatní naslouchali a nejen přikyvovali, zatímco v duchu řeší, co bude k večeři?"

"Je to špičkový odborník, ale jednání s lidmi? To je nula bodů, pod ním nikdo nechce pracovat. Nechci o něj ale přijít. Udělej s ním něco." Možná úsměvné, ale v zásadě docela dobře vystižené zadání ke koučování od šéfa firmy. Takže další výzva přede mnou. Odborník s vysokým IQ, pokulhávajícím EQ, avšak s důvěrou svého šéfa ve změnu...

"Rozmohl se nám tady takový nešvar." Opět si vypůjčím známou větu z oblíbených Pelíšků. Jaký nešvar? Vychvalovat nebo dokonce vyžadovat MULTITASKING. "Umím skvěle multitaskovat", zazní odpověď na otázku "Jaké jsou tvoje silné stránky?" od člověka, který právě "vyhořel" a rozsypané puzzle pracovního i osobního života začíná skládat nanovo. Situace...

"Vlastně si jen přeji, aby chodili do práce rádi", shrnul svůj dlouhý monolog na téma "Co všechno bych chtěl pro své lidí změnit" ředitel výrobní společnosti s lehkým úsměvem na rtech. Ani sám v ten moment možná netušil, jak silná slova na závěr vyslovil. Moje duše se zaradovala. Další krásný příklad šéfa, který nebere své lidi pouze jako zdroj...

"A komu to prospěje?!", běží mi hlavou lehce poupravená legendární věta z Pelíšků na nadšené výkřiky znamých. "Viděla jsi tu skvělou fotku, co mi AI vytvořilo k článku?" "Poslechni si tu hudbu, co mi AI složilo k mým veršům." "Nemusím vymýšlet text na inzerát, zadám pár slov a všechno to vytvoří samo." Nadšení nebere konce. Stále ve mě rezonují...

"Chtěj zachraňovat velryby a kytka v pokoji jim uschne." "Chce prachy, jako by tu dělal dvacet let." "Každej chce bejt youtuber a houby dělat." Spouští se lavina názorů účastníků školení na nejmladší pracovní generaci. Rozuměj: účastníků školení generace X na generaci Z. Pro jistotu ještě přidávají: "To my jsme zodpovědní." "To my jsme pracovití."...

Nepovažuji se za odborníka na vztahy, to rozhodně ne a přesto se s vámi podělím o krásnou a milou inspiraci. Pozoruji krásný pár. Oba už mají cosi za sebou a mnohé před sebou. Na otázku, jak se poznali, se oba naráz na sebe usmějí a jednohlasně vydechnou: "Na dobré se vyplatí počkat". Jen se v duchu usměji a větu si...

Dostala jsem krásný dar od naprosto cizího člověka. Dar v podobě milého zážitku. Krátká zastávka u mé oblíbené knižní budky. Očima projíždím knižní tituly a hledám poklad, který by potěšil moji čtenářskou duši. To ještě netuším, že duši čeká jiné pohlazení. Vnímám přítomnost člověka, který mi nahlíží přes rameno. Otočím se, zeširoka usměju a...